Copánkové vzory asi všichni známe. Copánkových svetrů a čepic jsou už desetiletí plné obchody a je to docela oblíbený vzor pro domácí pletení. Nejspíš jste takový svetr aspoň jednou v životě vlastnili. Vypadají nějak takhle:
Mezinárodní název pro copánkové vzory je “aran” a pochází od názvu Aranských ostrovů. Ostrovy jsou tři, jsou malé a mluví se na nich irsky. Můžete na nich obdivovat zelenou trávu nebo šedivé kamenné zdi, chovat ovce, rybařit a plést. A tak muži rybařili a ženy pletly. Pletly vzory tlustých rybářských lan (copánků), které představovaly spolupráci, včelích pláství, které značily sladké plody tvrdé práce, kosočtvercové (diamantové) vzory – jako malá místní políčka, která symbolizovala štěstí, úspěch a zdraví, zig-zag vzory jako znak manželství, stromy života jako symbol rodiny a trellis, který vypadá jako pletený košík, jako symbol ochrany.
A někdy pletly taky žebřík života, svatou trojici, irský mech, ostružiny a tak podobně. U toho se samozřejmě bavily o tom, co který vzor znamená a co hezkého přinese budoucímu nositeli svetru.
Velmi populární legenda říká, že každá rodina měla svůj vlastní typ vzoru na svetru, který žárlivě střežila, a který měl sloužit k rozpoznání těla utopeného rybáře. Tato poslední část patrně není pravdivá; nejspíš vznikla z lehké ruky irského dramatika Syngeho (přelom 19. a 20. století), který ve své knize popisuje, jak sestra poznala svého utonulého bratra právě podle vzoru na svetru.
Ale ta část o symbolech – těžko říct. Symboly jsou důležité, a kdysi dávno byly ještě důležitější. Byly součástí života, byla to malá každodenní magie, způsob, jak někomu sdělit své pocity. Dnes dáváme svým milým kytku nebo pohlednici se srdcem jako symbol lásky. Aranské ženy možná dávaly svým milým svetr s zig-zag vzorem jako symbol téhož. My se cítíme být milované, když se díváme na kytku ve váze, a drsní irští rybáři se tak určitě cítili taky, když oblékali své svetry z tlusté neprané ovčí vlny, které s láskou upletly jejich ženy a nevěsty.
Aranské vzory mohou vypadat i tahle. Autorkou těchto fantastických šatů by měla být Natallia Kulikouskaya – bez záruky. Zatím jsem nenašla definitivní potvrzení, že se jedná o její vlastní modely.
Tito rybáři už nejsou oblečené v aranských svetrech, ale spíš ve svetrech guernsey (aka garney). Ale o těch vám povím až někdy jindy.
O tom, jak se aranské svetry dostaly z malých irských ostrovů do světa, si povíme taky někdy jindy.
Blog o pletení - projekty, vzory, zajímavosti, historie aj. 